S Alaricem jsme se procházeli vesnicí a sdíleli jsme si to, co jsme se během chvilky odloučení dozvěděli. Vydali jsme se do lesa a dorazili až na naši vyhlídku.

„Jak ti je? Byla to spousta informací na vstřebání,“ řekla jsem.

„Jsem v pořádku. Ale myslím, že mi to ještě nedošlo. Můj pohled na svět se teď pomalu mění, aby se tomu všemu přizpůsobil,“ odpověděl mi. Objala jsem ho a opřela si hlavu o