**O 8 let později**

„Vstávej, Zrzko,“ řekl mi Alaric a políbil mě.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se ustaraně.

„Ne, jen zavětři,“ odvětil. Vymnula jsem si ospalky z očí a nasála vzduch. Posadila jsem se na posteli a vyhlédla z okna. Bylo brzy ráno, ale i tak jsem viděla sníh. Sněžilo a na zemi už ho ležela pořádná vrstva.

„Sníh!“ vyhrkla jsem nadšeně. Usmál se na mě a přikývl.

„Připravím vlčata a