Bez ohledu na to, jak malá ta důvěra byla, cítila uvnitř chvění, protože věděla, že důvěřovat je pro něj to nejtěžší. A teď si jí alespoň trochu vysloužila. Tu špetku si bude hýčkat navěky.

„Mám žízeň,“ zachraptěl.

„Přinesu vám vodu, pane.“ Vstala ze židle, vzala jeden z jeho vysokých dřevěných pohárů a vyšla z jeho komnat. Nemusela chodit daleko, protože nádvoří ukrývalo tu nejlepší pramenitou vo