Následujícího rána ho Veronica líně sledovala, jak se obléká tím svým neuspěchaným způsobem, který k němu odjakživa patřil. Její oči ho hltavě pozorovaly, na tváři se jí usadil úsměv. Zůstal s ní celou noc, i když si část svého já držel na uzdě. Moc na tom ale nezáleželo, protože věděla, že se mu dostala pod kůži, a vždycky v něm bude existovat část, která bude navždy patřit jí.

„Dneska se chystáš