Dlouho po východu slunce ležela Veronica na posteli a dívala se z okna. Oči měla oteklé a v těle jí nezbývala žádná síla.

Celou cestu z Merceru zpět do Sterlingu, po celou noc, proplakala. Daphniny omluvy ji naprosto zaskočily. Bylo to tak nečekané – stejně nečekané jako slyšet z jejích úst své jméno.

Vyděsila se k smrti. Dodnes nedokázala vysvětlit, jak se v těch chvílích cítila, a udělala něco,