Král Leonidas byl příliš dojatý, než aby to dokázal vyjádřit slovy. Odtáhl se, chytil Damiana za tváře a pátravě po něm přejížděl pohledem. „Nemáš se za co omlouvat. Děkuju, Iane. Děkuju ti za to, že žiješ!“

Znovu se objali. Damianova široká ramena se při jeho silném pláči otřásala, zatímco králi se oči zavřely a jenom svého bratra svíral ještě pevněji.

„Strašně moc ti děkuju, Iane. Nikdy ti nedok