Declan

Sledoval, jak se Seb pohybuje po jeho kanceláři; u Seba nebylo zvykem, aby se takhle choval. Tohle chování sedělo spíš na Declana, a proto se při pohledu na svého přítele zamračil. Bylo docela jasné, že Seba něco vytočilo, a ať už to bylo cokoliv, byl to buď sám Declan, nebo něco, co Declan potřeboval vidět.

Ve chvíli, kdy k němu po stole přistrčil ten výtisk, aby si ho prohlédl a přečetl –