Declan

Víkend mu utekl se spoustou šťastných úsměvů, protože mu jeho vlastní synové každou chvíli psali. Začalo to jen tou jednou první zprávou, na kterou hned neodpověděl, a pak následovala zpráva po jejich přistání, na tu už odepsal okamžitě.

"Dobré ráno, chlapci, rád vás slyším. Omlouvám se, že jsem na vaši první zprávu neodpověděl. Nechtěl jsem, aby vaše matka zaslechla telefon a vy dva jste s