Aurelia prudce otočila hlavu. "Co se děje? Copak někdo... Byli k tobě ti páni krutí?"

Emery zaváhal. Lhát Aurelii však bylo vždycky těžké. "Ne oba. Jeden z nich o mě... projevil zájem."

Jeho sestra ztuhla, v očích se jí nahromadil děs a únavu vystřídala starost. "Ó, drahý panebože..."

"Nemusíš se bát," spěchal Emery dodat. Zarmoucen těmi pohledy, chtěl ji uklidnit. "Ještě podle svých tužeb nejedna