Aurelia polkla naprázdno, hrdlo měla suché, jako by spolykala střepy skla. Proč se na to vůbec ptal, když pro něj odpověď nic neznamenala, byla jako šepot ve větru? Na jejích odpovědích mu vůbec nezáleží.

„Nechci pána Zandera,“ zašeptala poraženým hlasem.

„Lhářko. Volala jsi po něm. Svlékla ses pro něj.“ Ruka pána Viktora jí odtáhla nohy od sebe a pohladila její vlhké místo. Oči mu ztemněly a vypa