AURELIA

Neznámá Paní vedla Aurelii přes nádvoří jižních křídel a pak hluboko do západních křídel. S každým dalším krokem se Aureliin děs prohluboval.

Otroci i vojáci se při jejich průchodu hluboce ukláněli, do zad se jim opíralo šustění šepotu. Tahle žena měla moc, hmatatelnou sílu, která ve vzduchu kolem ní vibrovala.

Nakonec se zastavily u řeky, jejíž jemné šumění ostře kontrastovalo s napětím,