Ach, bohové...! Emery pevně sevřela víčka, každý sval v její tváři se napjal v zuřivém boji proti jejím instinktům.

Cítila se v náruči toho zvířete jako v kolébce. Chráněná.

Zvíře upravilo své přirážení, pronikalo hlouběji a Emery skrz bolest vzlykala. Přijde den, kdy si ji vezme v lidské podobě? Přijde den, kdy pro ni bude spočinutí v jeho náruči čistým potěšením?

Pouhé bláhové sny, to všechno. B