Emery se donutil k ještě většímu úsilí. Lesy, tak dobře známé ze života stráveného lovem a hledáním potravy pro sebe a Aurelii, teď byly jeho útočištěm i zbraní.

Praskot větví a suché šustění listí pod jeho nohama značily jeho trasu. Každý krok byl zběsilou šmouhou, která za sebou nechávala jen ozvěnu jeho rychlého tepu, jak mizel v hlubinách lesa.

"Zatraceně! Kde je!?" Slábnoucí výkřik značil jeh