EMERY

Emeryho tělo křičelo vyčerpáním.

Každý sípavý nádech mu spaloval plíce, každý krok vysílal záchvěvy do jeho olověných končetin. Přesto běžel dál, hnán slepým instinktem přežít.

"Sakra, kéž bychom si ten šíp nechali!" zaskřehotal za ním hlas zabijáka, následovaný zlověstným zašeptáním tasené oceli.

Emery zareagoval bez přemýšlení, zoufale se vrhl do strany a jen tak tak se vyhnul neviděné čep