Nic. Žádný pach tam nebyl.

Alaricova frustrace přešla ve vrčení a jeho neklid stoupal. Naklonil chlapcovu hlavu na stranu a otřel se nosem o jeho kůži, pátraje po jakékoliv stopě pachu.

Chlapci uniklo tiché zakňučení. Slabý pach strachu, který naplnil Alaricovy chřípí, ho probral zpět k smyslům.

Pustil chlapce a ustoupil. „Omlouvám se. Nejsem vždy tak... neovladatelný,“ zamumlal a přitiskl si ruku