Kruté osudy a jejich kruté žerty.

„Proč mě to nepřekvapuje?“ zavrčel a upíral zrak na hvězdy rozeseté po obloze. „I když se má životní pouť chýlí ke konci, stále nacházíte nové způsoby, jak mě trápit.“

Postavil se, v ruce svíral kus oděvu, jehož vůně mu ji neustále připomínala. Myslí mu bleskla vzpomínka.

Její jemné ruce, uhlazující na něm látku, její výraz, v němž se mísila něha se starostlivostí