PRINCEZNA EMERY

O tři dny později.

Po ranním tréninku se Emery rychle osvěžila, než se vydala ke stolu k snídani.

Ještě pořád ji bolely svaly, ale to pálení vítala. Byla to jediná věc, která jí v těchto dnech připadala skutečná.

Velké dřevěné dveře zavrzaly, když vešla do jídelny. Aurelia tam seděla sama a popíjela ze svého šálku.

„Tady jsi, Emy, posaď se,“ řekla Aurelia vřele a ukázala na židli v