PRINCEZNA EMERY

Emery se střídavě nořila do vědomí a zase z něj vyplouvala.

Pokaždé, když se vynořila, jí někdo tiskl na rty hořkou bylinu, chladil jí čelo vlhkými obklady nebo ji přemlouval k jídlu. Bylo to vyčerpávající, dotěrné.

Proč ji prostě nemohli nechat jejím snům?

Krásným, sladkým snům o ní a jejím Milovaném.

Tady, v tomto světě tepla a světla, nebyla žádná bolest, žádné trápení.

Tady byl