Aurelia semkla rty.

"Nemysli si, že jsem si nevšimla bolesti, kterou jsi vytrpěla, jak hluboce tě ranil. Byla jsem to já, kdo tě noc co noc poslouchal plakat kvůli němu. Když sis myslela, že všichni spí, vzlykala jsi do polštáře až do úsvitu."

Aurelia sklopila oči. "Nebylo lehké to nechat jít," přiznala tichým hlasem. "Ale když jsem stála před volbou, jestli nám dát šanci, nebo prožít každý den z