NEJVYŠŠÍ LORD HERODIS

Stál u okna a hleděl přes otevřené pole zalité měsíčním svitem.

Noční vánek kolem něj šeptal a nesl nádhernou vůni trávy a vzdálených lesů.

Zprávy od dvora se donesly k jeho uším a on se nedokázal přestat usmívat.

„Mám z tebe takovou radost, má drahá přítelkyně,“ zamumlal tiše, jeho hlas byl přes šumění listí venku sotva slyšet.

„S kým to mluvíš?“

Herod se při zvuku toho znám