S grácií vstoupila do soudní síně. Plně oděna ve svém slavnostním princeznovském rouchu vypadala zářivě. Na její kůži nebyly žádné viditelné stopy, žádné známky po modřinách. Ani po bolesti.

Její oči jasně zářily, plné života, a na rtech jí pohrával široký, neochvějný úsměv.

Nikdo se ani nepohnul, když se zastavila, aby se ladně uklonila shromážděnému dvoru, a pak přešla síní, vystoupala na stupín