Velký král Alaric se zarazil a zkoumal Vědmin výraz. Lítost v jejích očích byla dostatečnou odpovědí.

„Nechte mě hádat. Nemůžete mi to říct.“ Poslední střípek naděje mu vyklouzl z rukou.

Vědma sevřela hůl pevněji. „Obávám se, že na to budete muset přijít sám, velký králi.“

Alaricovy rty se semkly do tenké linie a prozrazovaly jeho frustraci.

Před nimi Emery popadla Aurelii zezadu a zaskočila ji, t