PRINCEZNA AURELIA

„Musíš přijmout můj uzel,“ hlas Nejvyššího pána Viktora byl napjatý, když se blížilo jeho uvolnění.

Aurelia ho sotva vnímala. Celý její svět se smrskl na vnímání, na rozkoš, na něj. Každý příraz ji uvrhl do spirály euforie, utápěla se v tak hluboké blaženosti. Cítila se jím opilá, a přesto z ní nepil krev.

Už dávno ztratila přehled o tom, kolikrát ji přivedl na okraj. Kolikrát vy