Aurelia se vážně obávala, jakou daň si to na něm vybírá.

„Tady.“ Poklepala na místo vedle sebe. „Pojď si ke mně lehnout. Prosím.“

„Musím ještě dokončit práci v pracovně. Potřebuješ spát.“

„Můžeš to dokončit zítra.“ Její druhá ruka se přesunula a zlehka spočinula na břiše, kde se pohnulo jejich nenarozené dítě. „Dnes v noci si pojď lehnout ke mně. K nám. Náš maličký je neklidný a potřebuje svého ot