KAT

Watson mě ráno brzy povolal do práce. Lopatky mě štípaly v místech, kde se látka třela o modřiny, a připomínaly mi, jak hloupě hrdá jsem byla, když jsem Huntera nepožádala o pomoc. Ani jsem nešla ven sníst nic z toho, co uvařil.

Musel spát na rozkládací posteli, protože než jsem vyšla z ložnice, byl už pryč.

Snažila jsem se v ložnici pracovat, ale hlavou mi neustále běžela jeho reakce. Nebo by