KAT

Když jsem otevřela oči, oknem do ložnice proudilo sluneční světlo. A pak jsem ztuhla. Byla jsem rozvalená na Hunterově hrudi, přitisknutá k pravidelnému tepu jeho srdce, a jeho teplý dech mě ovíval na tváři.

A on byl pořád ve mně. Lykan byl pořád ve mně.

Tvářemi mi projel žár, když se můj střed kolem něj stáhl, a hlavou mi probleskly vzpomínky na včerejší noc. Jeho ruce, jeho zuby, to, jak se