KAT

Kostas šlápl na rozbité sklo a klopýtl po schodech dolů k autu. Stále jsem seděla strnulá na sedadle, když se dveře prudce rozletěly. A pak mi do nosu zavanula jeho známá, uklidňující vůně.

„Katerino,“ zašeptal.

Pomalu jsem se k němu otočila a pohlédla mu do krví podlitých hnědých očí. Měl propadlou tvář a dlouhé, neupravené vousy, stejně jako vlasy, které nechal volně splývat. Kostas se nadec