KAT

Nemohla jsem se schovávat v koupelně celý den. Odposlouchávala jsem uvolněný smích pana Riverse a Kostase, což mi nedávalo žádný smysl, protože jak by se mohl démon jako pan Rivers tolik smát? Ale když se rozhostilo ticho, zastavila jsem vodu a trénovala jsem dýchání.

Najednou jsem byla neklidná, svrbělo mě na rukou nutkání odejít. To nutkání mi zalezlo pod kůži, až mě z toho bolelo na hrudi.