HUNTER

Když jsem znovu otevřel oči, všechno bylo rozmazané. Visel jsem ze stropu úzké, tmavé cely plné prachu a pavučin. Páchlo to tu chcankami a magií. Ve vzduchu, podél zdí, na stříbrných mřížích. Dokonce i na stříbrných řetězech, které se mi zařezávaly do zápěstí a kotníků.

Stříbro. Zapomněli snad, kdo jsem?

V uších mi stále znělo odříkávání z místnosti nahoře. Stále ještě omámený jsem prozkoum