KAT

Značka pálila ještě dlouho poté, co jsem vyšla z Úřadu. Už to nebyla bolest; byl to žár, který pulzoval v rytmu tlukotu mého srdce, neustálá připomínka toho, že každý můj nádech se teď kdesi uvnitř Huntera odráží. Pouto mi leželo na hrudi tak těžce, že jsem věděla, že odmítnutí už není možné. A bránit se mu taky nebylo možné.

A to jsem nenáviděla.

Cesta domů se mi slila v jedno. Semafory se mě