KAT

Probudila jsem se bosá uprostřed lesa.

Na jeden dlouhý, bezdechý okamžik jsem si myslela, že stále sním. Měsíční světlo stříbřilo kmeny kolem mě a měnilo kůru v kosti a větve v nože. Mezi prsty u nohou mě studila vlhká hlína a na patách mi ulpíval mech. Dýchala jsem příliš rychle a mělce, každý nádech mi drásal hrdlo do krve.

Nebyla jsem v posteli. Nebyla jsem ve srubu. Nebyla jsem ani blízko.