Kapitola 9

Závěsy pronikalo měkké světlo ranního slunce a zalévalo Hazelinu kůži zlatavým nádechem. Lehce se pohnula a prsty si z očí setřela poslední zbytky spánku. Líně se protáhla, zhluboka se nadechla a známá vůně Axelovy kolínské zaplavila její smysly a obklopila ji jako vzpomínka.

Když se posadila, na rtech jí pohrával lehký úsměv a instinktivně si vytáhla přikrývku výš přes nahou hruď. U