Kapitola 26.

Pohled autorky.

Koutky Axelových rtů se stočily do úsměvu, když se držel jejího pasu, a jeho ruce ji svíraly pevněji než předtím.

Její dech byl stále těžší a těžší, jak na ni zíral, a její tělo se chvělo ještě víc.

Po zbytek té chvíle se jeho hlas pohyboval na pomezí chrapotu a tichého šepotu, záleželo na tom, co zrovna říkal.

Jeho ruce našly její bradu a on jí ji zvedl, aby