Pohled Liory

Bylo zvláštní být takhle pozdě v hotelovém apartmá sama s mužem, obzvlášť s ním. Z toho ticha, zavřených dveří a tíhy neznámého prostředí mi naskakovala husí kůže neklidem. Ne ze strachu. Jen z té naprosté nezvyklosti toho všeho.

Adam si zabral obývací část, zatímco já se stáhla do ložnice, stočila se pod přikrývku a nutila se usnout.

Ale spánek nepřicházel snadno.

Ne s tichým hučením