Pohled Adama

Další schůzka, další ztráta času.

Než jsme opustili zasedací místnost rady, cítil jsem v kostech tíhu těch hodin sezení. Braxton šel o pár kroků napřed, pro jednou potichu, ruce zastrčené v kapsách bundy.

Z Carltona se nedalo nic vyčíst, ale napětí v jeho ramenou říkalo dost. Nepotřeboval jsem se ptát, jak se cítí. Všichni jsme si mysleli totéž.

Byli jsme vyčerpaní a nic se nezměnilo.