Pohled Liory

Žíněnky mě do dlaní studily, když jsem se zapírala v kliku, paže už se mi třásly po předchozím kole cviků. Adam stál po mé levici, ruce zkřížené, oči ostré a neúprosné jako vždy.

„Zpevni střed těla,“ řekl. „Záda se ti propadají.“

Kousla jsem se zevnitř do tváře a s námahou, kterou jsem v sobě ani neměla, jsem se znovu vytáhla nahoru. Po straně obličeje mi stékal pot.

„Ještě patnáct,“