Pohled Braxtona

Liora o mě nepřestávala ustaraně pečovat. Její prsty byly jemné, ale neústupné, když mi otírala rameno hadříkem, a obočí měla svraštělé tím způsobem, ze kterého mě vždycky rozbolelo u srdce. To rázem už teď nebylo nic – už se zavřelo a jako důkaz po něm zbyla jen šmouha zaschlé krve. Ale ona kolem mě kroužila, jako by to pořád bolelo.

„Lioro,“ zamumlal jsem a jemně jí sevřel zápěst