Pohled Adama

Probudil jsem se naprosto odpočatý. Žádné stopy po drápech noční můry, která by mě stahovala zpátky, žádný pot máčející mi košili, žádná dusivá tíha na hrudi. Jen pravidelné nádechy, její a moje, propletené dohromady.

Chvíli jsem tam jen tak ležel, zíral na slabou záři plížící se skrz závěsy a poslouchal její tiché oddechování vedle sebe. Hruď se mi stáhla způsobem, v němž se stejnou