Pohled Adama

Když jsem se probral k sobě, první věc, které jsem si všiml, byla tupá bolest na hrudi. Rána se trochu zatáhla, ale pořád pálila, jako by mi k žebrům šlehal oheň. Oční víčka jsem měl těžká, a pokaždé, když se mi je podařilo rozlepit, svět se přede mnou rozplýval, než mě to znovu vrhlo do temnoty.

Jediná stálá věc byla ona. Liora. Byla tam častěji než ne, seděla u mé postele, rukama za