114

Pohled Braxtona

Nezamhouřil jsem oka. Půl noci jsem přecházel sem a tam, bušil do polštáře, rukama si jezdil po obličeji, dokud jsem neměl kůži sedřenou. Ani zdaleka jsem nedokázal slovy vyjádřit, co jsem cítil. Zranění, zradu, vztek.

Hruď se mi svírala, hrdlo jsem měl ucpané. Pokaždé, když jsem si vzpomněl, jak Liora vyslovila Adamovo jméno, chtěl jsem něco rozmlátit na kousky.

Do rána ten vz