Pohled Adama

Oči se mi pomalu pootevřely, nade mnou se vlnila šmouha bledého stropu. Na okamžik jsem nevěděl, kde jsem. Vzduch v hrudi mi připadal těžký, každý nádech jsem vlekl, jako bych byl pod vodou příliš dlouho.

Chvíli jsem tam jen tak ležel a zíral do prázdna, okraje místnosti se rozmazávaly a vlnily. Jazyk jsem měl ztěžklý, v krku mi vyschlo a každý sval bolel, jako bych ve spánku bojova