Pohled Liory

Ticho bylo těžké, jako by se sám vzduch proměnil v kámen, který mi tlačil na hruď. Srdce se mi pro Adama lámalo na milion kousků.

Seděl tam s tváří zbrázděnou tolika bolestí, že bylo téměř nesnesitelné se na něj dívat. Jeho oči, obvykle ostré a neochvějné, se zdály prázdné, jako by z něj někdo vytrhl něco životně důležitého.

Chtěla jsem k němu natáhnout ruku. Jen ho vzít za dlaň, něja