Pohled Adama

Lhal bych, kdybych řekl, že se mi její mlčení nedostalo pod kůži.

Už několik dní se na nás sotva podívala, natož aby s námi promluvila. Proplouvala chodbami jako duch, jako bychom tam ani nebyli. Žádné společné jídlo. Žádné letmé úsměvy. Nic. Jen prázdné místo tam, kde dřív bývala.

Braxton povolil jako první. „Tohle není dobrý,“ zamumlal jednoho večera, když jsme seděli v salonku, a t