ÚHEL POHLEDU (ANDRE)

Zíral jsem na hodiny ve svém pokoji. Do mého doučování zbývalo přesně pět minut. Nad tou představou jsem si skoro odfrkl. Potřeboval jsem se školou pomoct, to nebyla lež, ale poslední, co jsem chtěl, bylo, aby o tom někdo věděl. Mohl jsem si známky vylepšit, jen jsem potřeboval čas. Otec to ale nechtěl slyšet. Vždycky to muselo být podle něj.

Po patnáctiminutovém telefonátu, v