POHLED AMARY

Zbytek vyučování jsem absolvovala tiše a dbala jsem na to, abych měla skloněnou hlavu. Slova ředitele Marcuse mi v hlavě zněla znovu a znovu a čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem byla vyděšená. Úplně jsem zapomněla, proč tu vlastně jsem. Nějak jsem dovolila sama sobě ztratit se v moři potěšení, které přicházelo s tím, že mám partnery, a v trablech s kluky, takže jsem si vůbec