POHLED AMARY

Podařilo se mi vplížit na pokoj kolem druhé ráno, aniž by mě někdo viděl, nebo jsem si to alespoň myslela. Sotva jsem s úlevou svalila na gauč, rozsvítila se světla a já zjistila, že na mě zírá Winnie. Vypadala jako padouch z komiksu, s nohama zkříženýma před sebou a rukama založenýma na hrudi. Beze slova na mě zvedla obočí v němém dotazu, ale mně se podařilo jen věnovat jí malý, neoh