EVERETTŮV POHLED

Sídlo smečky působilo pokaždé, když jsem do něj vstoupil, tak nějak jinak. Nebylo to uspořádáním – to zůstávalo stejné –, ale spíš tím vzduchem uvnitř. Dnes to působilo zvláštně, zdálo se, že se vzduch ani nepohne, skoro jako by svět zadržoval dech, ale já nevěděl proč.

Už v šest ráno na mě ve škole čekalo auto. Neuvědomil jsem si, jak důležité je to, co se mnou chtěl otec probrat