POHLED AMARY

Během našeho tréninku jsem si nemohla nevšimnout, že Everett byl ztracený v myšlenkách. Téměř nedával pozor, což mi umožnilo ho úspěšně přišpendlit k žíněnce za méně než pět minut. Byla jsem dobrá, ale tak dobrá jsem zase nebyla, a oba jsme to věděli. Přesto se donutil k úsměvu a pomalu zatleskal.

„Jsi dobrá,“ poznamenal a já na něj přimhouřila oči. „Dokázala jsi mě porazit, Amaro.“

„