POHLED AMARY

Moji druhové se ode mě dalších čtyřiadvacet hodin nehnuli ani na krok.

Nutno jim však přiznat, že jsem se z postele nemohla ani hnout. Celý den do mě cpali léky. Doktoři říkali něco o tom, že se musí ujistit, aby ve mně po tom bičování nezůstaly žádné stopy stříbra. Z léků jsem byla omámená a neustále jsem ztrácela a znovu nabývala vědomí.

I přesto, že se to přede mnou snažili skrývat