POHLED AMARY: EPILOG

Chvíli trvalo, než se do smečky vrátil ten pocit bezpečí a jistoty.

Popravdě řečeno, někdy mi připadalo, že tam ještě úplně nejsme. Stále jsem se přistihovala, jak vyhlížím z oken a zírám do potemnělých chodeb ze strachu, že nás někdo sleduje. Moji druhové dělali, co mohli, aby mi dokázali, že jsem v bezpečí a že jsme v pořádku – dokonce nás vzali na dvoutýdenní dovolenou, kdy